O MONTESSORI

MOTTO: 'POMOZ MI, ABYCH TO DOKÁZAL(A) SÁM.'

V každém dítěti je skryt obětavý a neúnavný učitel, který dokáže kohokoliv a kdekoliv na světě dovést ke kýženému výsledku. Tento učitel nejlépe uplatní své schopnosti a pomůže dítěti k rozvoji jeho celistvého potenciálu v prostředí plném respektu a úcty.

MARIE MONTESSORI

Pedagogika Marie Montessori se vyvíjí již celé století. Tvoří ucelený a propracovaný vzdělávací systém, který respektuje vývojová období dítěte, vychází z jeho potřeb, pomáhá rozvíjet schopnosti a vnímání sebe i okolí.  Montessori pedagogika pomocí konkrétního výukového materiálu a vytvořením vhodného prostředí podporuje přirozený zájem dítěte, pomáhá mu zafixovat si správné pracovní návyky i vytvářet svůj vlastní úsudek. Postupuje se vždy od konkrétního k abstraktnímu a pro jednotlivé okruhy se využívají jedinečné, speciálně vyvinuté pomůcky. Tyto pomůcky usnadňují pochopení nových jevů, ale také zásadní měrou přispívají k hlubšímu a trvalejšímu uchování nově nabytých zkušeností a vědomostí. Nejdůležitější hesla v Montessori metodě výuky a výchovy jsou bezpečnost, spolupráce, ohleduplnost, ticho, klid a láska.

V období od narození do tří let se nezávisle na sobě vytvářejí určité dovednosti. Je to nevědomý proces. Například používání jazyka, pohyb horních a dolních končetin. Dítě v tuto dobu nasává jako houba a vstřebává, s čím se ve svém okolí setkává. Žije v přítomnosti a každý den se naučí něčemu novému. Učí se lehce, aniž by si to uvědomovalo, a pomalu přechází od nevědomého k vědomému. Úkolem dospělého v tomto období je nebýt překážkou přirozenému vývoje dítěte. Dlouhou dobu nemá dítě možnost obrany či úniku, tuto možnost má až ke konci této fáze. Pokud se cítí zbytečně omezováno, může odejít, utéct, schovat se.

Od tří do šesti let se začínají vytvořené funkce rozvíjet. Dítě začíná získávat zkušenosti pomocí rukou. „Ruka je nástrojem ducha.“ Zde dítě začíná používat vědomou činnost. Jeho ruka začíná provádět různé pracovní úkony. Nyní již začíná uplatňovat svou vůli. Je to období, kdy začíná uchopovat svět do svých rukou. Zdokonaluje to, co v předchozím období vstřebalo (řeč, pohyb,atd.). Je to období sebezdokonalování pomocí činnosti. Stále ještě trvá absorbující schopnost, ale přidává se i zkušenost, která napomáhá procesu učení. Dítě v tomto období potřebuje připravené prostředí, které ho láká k dalším činnostem, zkoumání a získávání zkušeností a znalostí.

„Cílem práce dítěte je vytvořit člověka a není žádný dospělý, který by nebyl dítětem stvořen. Každý dospělý byl dítětem a vytvořil sám sebe.

PILÍŘE MONTESSORI PEDAGOGIKY

Pedagogika Marie Montessori umožňuje dítěti vzdělávat se a využívat svůj potenciál radostně a beze stresu. Učí vážit si sebe i druhých, pečovat o své okolí. Učí svobodnému chování v rámci pravidel.

Svoboda a zodpovědnost

V rámci jasných pravidel mohou děti volit tu činnost, která je zrovna zajímá. Čím více zodpovědnosti jsou schopné přijmout, tím více získávají svobody. Učitel je pomocníkem, provází dítě na cestě k samostatnosti, pozoruje jeho práci a podněcuje jeho zájem.

Princip ticha a klidu

Děti se učí zklidnit své tělo i myšlení. Následně využívají svého zklidněného stavu pro soustředěnou práci.

Řád

Citlivost na vnímání uspořádanosti prostředí se projevuje nejsilněji v prvních dvou letech života. Řád a pořádek přináší dětem přirozenou radost, když dítě narazí na nějaké vnější překážky, neuspořádanost, reaguje většinou velmi nelibě. Na základě vnějšího řádu si dítě vytváří svůj vnitřní řád. Dítě potřebuje vnímat řád hlavně v prostředí, v čase a ve vztahu dospělého k němu. Pořádek a kázeň, je zrcadlením jeho vnitřního života.

Harmonizace

Rozvoj osobnosti musí probíhat harmonicky. Člověk se musí utvářet úměrně vlastnímu rytmu, ukázňovat se a umět se vzdělávat. Naším cílem je zdraví duše. S tímto zdravím se pojí v každém normálním dítěti sociální chování, dobrovolná disciplína, poslušnost a síla vůle.

MARIE MONTESSORI

Harmonizace, M. Montessori mluví o normalizaci, znamená návrat člověka k normálu, ke skutečné, lidské přirozenosti, která je nám dána v momentě početí. Je to v nás vložený potenciál, který je potřeba rozvíjet. Normalizované dítě je spojeno se svým instinktivním individuálním já a celé jeho bytí je naplněno harmonickou rovnováhou.

Pouze normální děti vykazují ve svém vývoji obdivuhodné schopnosti, které my popisujeme, totiž spontánní disciplínu, stálost, radost z činnosti, sociální cítění s druhými, porozumění pro ostatní.

MARIE MONTESSORI

Pokud nechtějí rodiče narušit spojení s prapočátky života dítěte, musí výchově přikládat velký význam od prvních dnů života. Měli by ctít snahu a vůli dítěte učit se lézt, sedět, chodit i mluvit.

Nutností je svobodná volba. Aby se dítě mohlo plně koncentrovat, potřebuje nejen svobodu volby, ale i volnost v čase. Potom může využít své polarizace pozornosti.

3 fáze polarizace osobnosti

1

Fáze hledání

dítě potřebuje dostatek času a svobody, aby v připraveném prostředí nalezlo činnost, která ho plně zaujme.

2

Fáze velké práce

Dítě se cele pohrouží do vybrané činnosti a maximálně se koncentruje. V tomto okamžiku dítě zaměřuje všechny své síly na jeden cíl. Toto soustředění podporuje všechny přednosti, které formují osobnost: samostatnost, svoboda projevu, odpovědnost, soustředěnost, láska a sebekázeň.

3

Fáze nasycení

Zde dítě dokončuje svou činnost. Je plně nasyceno a může se připravovat na další hledání.

Věkově smíšená skupina

Společně pracují 3 ročníky dětí (např. 1,5 – 4 roky). Takové prostředí podporuje spolupráci, komunikaci. Starší děti se rády starají o mladší a učí je, tím zdokonalují své schopnosti. Ve třídě stejně starých dětí si dítě při sebemenší odchylce připadá nepatřičně, ve smíšené třídě se různorodost stává výhodou.

Senzitivní období

Zejména v raném věku dítěte, existují ohraničené časové úseky, kdy do popředí vystupuje určitý specifický sklon. Senzitivní období je období zvýšené vnímavosti pro získání nějakého rysu, dovednosti. Vnímavost mizí s nástupem dalšího vývojového období nebo po dosažené dané dovednosti.

Během senzitivních fází se učí dítě velmi lehce, s radostí, zájmem a nadšením. Dítě je hnáno jakýmsi vnitřním kompasem a z připraveného prostředí, které má úlohu příležitostí, si samo vybírá to, co je důležité pro jeho rozvoj a růst.

Velká ztráta nastává v okamžiku, kdy se senzitivní perioda promarní. Potom se pro naučení některým dovednostem musí zapojit volní úsilí a vše se odehrává s obtížemi. Pokud se během senzitivní fáze vyskytne překážka, může dojít k poruše či deformaci. Dítě se těmto překážkám brání. To se může projevovat pláčem, vzdorem nebo návaly zlosti.

Příklady senzitivních period

  • Řeč: od narození do 6 let, vrchol mezi 1 až 2 rokem.
  • Řád: od narození do 3 let, vrchol ve 2,5 letech.
  • Řád v prostředí: pomáhá orientovat se ve vztazích mezi věcmi a mezi lidmi a věcmi.
  • Řád v čase: orientace v časových úsecích.
  • Tříbení smyslů: 1 – 6 let.
  • Pohyb: od narození do 4 let, koncentrace na různé druhy pohybu – chůze po schodech, běh, skok, přenášení předmětů, otevírání dveří…
  • Fascinace malými věcmi: 18 měsíců – 2,5 roku.
  • Fáze učení se sociálnímu chování: 2,5 – 6 let.
  • Psaní: 4,5 let.
  • Čtení: 4,5 – 5,5 let.

Průvodce by měl dobře znát jednotlivé senzitivní období. Žádné nelze vynechat. Jeho úkolem není formovat dítě, ale nabídnout mu takové prostředky, aby jeho “ hlad mohl být utišen“. Musí se naučit být dobrým pozorovatelem a tato pozorování správně analyzovat. Musí zajistit připravené prostředí, aby mohlo dítě nalézt to, co je v daném čase nejdůležitější pro jeho rozvoj.

Kdyby se dítěti žádné pomoci nedostalo, kdyby nebylo přijaté do připraveného okolí, tak by se jeho duševní život nacházel v silném nebezpečí.

MARIE MONTESSORI

Připravené prostředí

Vychází z potřeb dítěte a podněcuje ho k dalšímu rozvoji. Dítě potřebuje činnosti, ve kterých si může vyzkoušet své pohyby, koordinaci, myšlení, chtění a cítění. V pedagogice Marie Montessori hraje velkou roli specifický materiál. Jsou to pomůcky, které pomáhají dítěti co nejlépe využít jeho senzitivních fází. Mají přesný cíl, přesné použití a jsou dokonale promyšlené. Objevují se ve všech pěti oblastech vzdělávání.

Vlastní objevování poznatků samotným dítětem

Vlastní objevování poznatků samotným dítětem je klíčový princip Montessori pedagogiky. Potřeba učit se, porozumět okolí, vyznat se v souvislostech je v nás zakódována přímo geneticky. Učitel je rádce a rovnocenný partner, který dítěti pomáhá na jeho cestě objevování a učení se, projevuje maximální vstřícnost, otevřenost, trpělivost k dítěti.

Izolace jedné vlastnosti

Mezi základní vlastnosti Montessori pomůcek patří to, že izolují jednu vlastnost. Nejprve dítě pracuje s pomůckou, ve které je izolovaná vlastnost zřetelně vyjádřená (např. jasné barvy), později je tatáž kvalita odstupňována (např. odstíny barev). Výrazný rozdíl se postupně zmenšuje, úkoly jsou stále obtížnější, dítě při jejich plnění dosahuje větší vnímavosti a pozornosti.

Práce s chybou

Dělat chyby je přirozené, je to nedílnou součástí pokroku a učení. Materiál Marie Montessori je koncipován tak, aby dítě na chybu přišlo samo, bez stresu, zesměšňování nebo trestu.

Absorbující duch

Nejdůležitější období v životě člověka je období od narození do šesti let. Právě v této době se formuje lidský intelekt. Malé dítě má před sebou cestu od nevědomého bytí k vědomé aktivitě. Aby tuto cestu zvládlo, je obdařeno schopností psychické absorpce.

První, co dítě začne používat, jsou smysly. Zdá se však, že vjemy z okolí vstřebává, absorbuje nejen všemi smysly, ale jakoby celým tělem, celou svou bytostí.

Není úkolem nás dospělých vyučovat, ale respektovat skutečnost, že dítě je nadáno určitou obrovskou tvořivou energií, která mu pomáhá absorbovat okolní svět bez vědomého úsilí.

O MARII MONTESSORI

31.08.1870 – 06.05.1952

Chiravelle (Ancona) Itálie

Marie Montessori byla první italskou doktorkou, o vyjímku svého studia musela žádat samotného papeže. Narodila se roku 1870 v Itálii a zemřela roku 1952 v Nizozemí. Kromě medicíny studovala pedagogiku, filosofii, psychologii a antropologii. Ve svých 28 letech pracovala s dětmi se speciálními potřebami. Navrhla a vytvořila pro ně materiály a techniky, které umožňovaly těmto dětem pracovat v oblastech, které byly dříve považované nad rámec jejich schopností. Spolu s ostatními dětmi složily její žáci státní zkoušky. Maria Montessori došla k závěru, že jestliže děti se specifickými potřebami mohly dosáhnout stejné akademické úrovně jako ostatní děti, je třeba změnit dosavadní, běžný způsob výchovy.

Ve 37 letech se ujala skupinky dětí z chudinské čtvrti v Římě a založila první školu, která se později stala světově proslulou. Tajemství úspěchu spočívalo v pozorování dětí, nabízení vhodných činností a v přátelském a rovnocenném přístupu ke každému z nich. Tento jedinečný přístup přinesl překvapivé výsledky. Zjistila, že když poskytla původně neukázněným dětem podmínky odpovídající jejich stupni vývoje, snadněji se zapojovaly do smysluplných aktivit. Podnětné pomůcky je zaujaly více než hračky. Obyčejně si děti přály dělat věci pro sebe samotné a méně se zajímaly o odměnu než o aktivitu jako takovou. Marie Montessori objevila jejich pozoruhodné a snadné vstřebávání informací a znalostí ze svého okolí – děti učily samy sebe. Maria Montessori přednášela po celém světě a napsala mnoho knih. Navrhla širokou škálu pomůcek pro vyučování. Začaly vznikat nové a nové montessori školy a semináře.

marie

Dětství a mládí

Ještě v témže roce, kdy se Maria jako jediná dcera narodila, se rodina přestěhovala do Říma, jako dítě se vždy uměla nadchnout pro danou věc, byla poměrně tvrdohlavá, a když si něco usmyslela, šla za tím, ale často měnila své zájmy. Rodiče byli poměrně autoritativní a matka cítila jako handicap, že se nemohla vzdělávat a zůstala doma, v domácnosti. Již jako malá měla zájem o matematiku, což u dívek v této době bylo neobvyklé. Nejprve chtěla studovat technickou školu nebo biologii. Škola tenkrát byla velmi ponurá, řady lavic, žádná pomůcka, vše abstraktní, proto nikdy nechtěla být učitelkou (byla to jediná akceptovatelná škola pro ženy v té době, jinak se měly doma starat o děti a domácnost.) Když dokončila střední školu, chtěla jít jen na medicínu. Tu však směli v té době studovat jen muži. Nejdříve se jen učila, aby měla velké znalosti a pak navštívila ministra, údajně psala i papežovi, aby mohla studovat a nakonec jí to bylo umožněno.
Vždy hleděla na svoji upravenost a důstojnost. „Když půjdu za papežem, za prezidentem, Jak se mám obléct? Do tmavých barev. To vystihuje respekt. A stejně tak, když chci ukázat respekt k dítěti, musím být hezky oblečená, stejně jako k papežovi.”

Chronologické události v jejím životě

  • 1892 – Začala studovat medicínu. Studium bylo náročné, komunita mužů ji nepřijala, musela chodit např. samostatně na pitvy.
  • 1896
    • Promoce na lékařské fakultě. Její otec původně nechtěl jít na promoci, byla to pro něho ostuda, že jeho dcera vystudovala medicínu, i když byla nejlepší. Byl za dveřmi. Lidé mu říkali: „Jdi dovnitř, Maria má řeč.” MM byla velmi smutná, ale nakonec otec přišel a sedl si na poslední volné místo a slyšel obrovský potlesk.
    • V psychiatrické klinice při Římské Univerzitě jí byla nabídnuta práce s mentálně postiženými dětmi. Studovala díla francouzů E.Seguina a J. Itarda. Začíná svůj výzkum. Spousta dětí byla nazývána idioty. V místnostech nebylo vůbec nic, jen postel. A osoba, která se o ně starala, řekla: „Podívej, jak jsou hloupí, vzali si kus chleba a stočily ho do kuličky”. MM řekla: „Je pouze pár dětí, které by to napadlo.” Není to, to nejlepší, není to jediné, co tady mohou dělat?” Děti chtěly něco dělat, ale nebylo tam co. Byla to druhá zkušenost: prázdná třída, tady zase prázdné pokoje. Mají děti v současných školách s čím pracovat? Mají stolečky, židličky, knihy a papíry, bohužel se doba až zas tak nezměnila. Maria Roth povídala příběh bohatého táty, který zaplatil dítěti drahou školu, ale kluk při vstupních testech neudělal ani čárku, otec se rozzlobil, ale syn mu řekl, že si chtěl být jistý, že do takové školy nepůjde. Nemají tam ani kytku na stole, atd. Pak šel do Montessori. MM se pak přestala zabývat postiženými, protože říkala, když to pomůže idiotům (složili lépe státní zkoušky, než zdravé děti), co by to udělalo s normálními dětmi? Mentálně postižení měli lepší výsledky, než normální děti. Byl to zázrak. „Co jste s nimi udělala?” ptali se lidé i odborníci „ Já nic, byly to ony, co všechno udělaly.” Když jsou lepší než normální, je někde chyba a chtěla zjistit, proč to tak je. Byla lékařka, znala nervový systém. Věděla, že se vše do inteligence dostává skrze smysly a pozorovala děti, co rády dělají a tím objevila, popsala a zkoumala potřeby dětí. Vyráběla pro ně pomůcky, vytvořila systém, který jí pomáhal, pozorovala učitele, jak s dětmi pracují, vztahy mezi učitelem a dítětem. Občas některý materiál vyhodila, protože děti s ním nepracovaly. Měla hračky ve škole, panenky, autíčka. Chtěla zjistit, co je zajímá. Chvíli si hrály s panenkami, ale růžovou věž si vzaly každý den. Hrály si s panenkami na rodinu, ale panenky dlouho zůstaly ležet.” Děti, co se děje, vaše panenky tady leží?” „My chceme zavazovat rámy a nalévat polévku”, a tak vzala hračky pryč. V Montessori třídě je jen to, o co děti projevily zájem. Pak začala pracovat s rodinami a dětmi jako lékařka. Zjistila, že mnohým nemůže pomoci jako lékařka, protože mnoho dětí nemá fyzické, ale psychologické či psychické problémy. „Proč je tolik dětí s psychologickým problémem?” Je to ve výchově. Rodiče jsou součástí společnosti, ale nevědí nic o potřebách dětí. Mysleli si, že dítě nechce něco dělat, protože prostě vzdoruje, ale nenapadlo je, že děti na to prostě ještě nemají, že ještě nedozrály. Dítěti nebylo umožněno, vyjádřit svůj názor, ohmatat si věci, atd.
    • Poutavý projev na feministickém kongresu v Berlíně „ Proč by ženy měly dostávat stejnou mzdu jako muži?” Velká odezva médií, poprvé mluvila pro velké množství lidí. Potom přednášela v Římě o vzdělávání postižených dětí, měla veliký úspěch a následovaly další přednášky v Londýně, Paříži a dalších městech v Itálii.
  • 1900 – Kongres v Londýně – „Dítě jako pracovní síla” na přelomu století byla běžná pracovní doba 16hod i pro děti od 6-ti let.
  • 1902 – Studium pedagogiky. Vzdělávání jako takové ji vždy zajímalo, začíná sama proto studovat pedagogickou fakultu. MM trápil stav školství, divila se, že se děti neusmějí, čím více studovala, tím více uvažovala o aplikaci metod pro běžné děti. V tehdejších školách děti neměli možnost získat svou vlastní zkušenost, opakovat.
  • 1907 – První Casa dei Bambini Rome, byla tak úspěšná, že hned za několik měsíců vznikla další v Římě. Přišel za ní investor ze čtvrti v Římě – nechal postavit nové domy pro dělníky, otec a matka museli do práce a děti byly samy doma. Co dělaly celé dny? Zlobily. Společnost řekla, to je neuvěřitelné, co dělají. Nové budovy byly zničeny, jsou to zlé děti a neposlušné. „Nyní můžete ukázat, co umíte na těchto dětech”. Řekla:”Ano těmto dětem pomohu.” Dostala jeden velký pokoj a měla tam i byt. Chtěla vyzkoušet, jak budou tyto děti reagovat na pomůcky, se kterými pracovala s postiženými dětmi staršími 6-ti let.
    Děti pracují venku s Montessori materiálem. Bylo to za sluníčka v Itálii. Někteří Montessori učitelé mají šok, z toho že pracují venku. Mají jiné koberečky na ven a jiné dovnitř.
  • 1908 – Otevřena Casa dei Bambini Mailand
  • 1909
    • První mezinárodní kurz – pro rodiče, učitele, zájemce. Lidé nemohli věřit, proč děti pracují tak v klidu, tak zaujaté.
    • Kniha Objevování dítěte
  • 1911
    • Montessori metoda je již oficiální metodou, hnutí se šíří do dalších zemí Evropy.
    • První Montessori škola v USA. MM trénovala učitele v Římě a ti pak otevřeli školu v USA. (Přišel za MM pán. „Není to pravda, že prostřednictvím pomůcek se děti učí. Dal jsem jim všechny pod stromeček a ony s červenými tyčemi začaly střílet.” „Kdo ale vašim dětem ukázal, jak s materiálem pracovat?” „Proč bych jim to měl ukazovat?”) Materiál má cenu pouze tehdy, když učitel ukáže, jak se s ním přesně pracuje. Pak energie dítěte je svedena na správnou cestu. Je nutné dávat naprosto správnou ukázku. Toto je důvod, proč nejsou distanční kurzy, musí být lidé fyzicky přítomni na lekcích a živě diskutovat, proč to tak je a proč ne jinak. Součástí dne je servírování jídla, mají zástěrky, mají košíky, do kterých sbírají nádobí.
  • 1911/13 – Korespondence s S. Freudem, Jean Piagetem, G. Bellem aj. Byla stále v kontaktu s lidmi, kteří něco důležitého v té době objevili, my bychom měli taky být otevření novým věcem.
  • 1912 – Metoda se dostává do ostatních zemí, vycházejí články v Americe.
  • 1913
    • První tréninkové centrum v Římě.
    • Kniha The Montessori Method v USA. („Je tu geometrická komoda úplně stejná, jakou používáme my. Je to staromódní, vždyť ty pomůcky jsou starožitné. Jak s nimi můžete pracovat?” Odpověď: „Jak dlouho rostou dětem zuby? Jak rostly zuby dětem před 100 lety? Stejně. Mají stejné potřeby. Proto používáme tyto staré pomůcky. Před 100 lety se děti učily tvary stejně jako dnes, není tam žádná změna.”)
    • První cesta do Ameriky. Američané pozvali MM, aby jim o své metodě řekla. „Vše vám zaplatíme, ale prosím přijeďte.” Mario řekl, že čekala, až zemře její maminka a pak teprve mohla jet do Ameriky. Syn Mario jí dělal asistenta, ale lidé poznali, že je mezi nimi úzký vztah, nakonec řekla, že se jedná o syna, začaly otázky na otce, ale ona řekla, že se jedná o soukromí a nechtěla o tom mluvit. Existuje kniha v němčině o jejím životě: Rita Krammer, ale Mario nedovolil, aby tato kniha byla citována na AMI kurzech.
  • 1915 – Poslední návštěva v USA, zneužití pomůcek – výrobci je prodávali do běžných školek bez jejího svolení, zanevřela na tuto zemi, až po její smrti její syn zakládá tréninkové centrum, dnes největší centrum, komunita.
  • 1916 – Montessori základní škola. První vzdělávání v Barceloně.
  • 1917 – Návštěva Holandska, setkání s biologem Hugo de Vriesem. Zde dostala ideu o senzitivních obdobích, on to řešil u hmyzu a ona to pak našla u dětí. I Piaget šel na její přednášky. Pořád se snažila nacházet nová řešení. Proto i my bychom měli být otevřeni pro pokrok, možná by byla nadšená z počítače.
  • 1919 – 1. tréninkové centrum v Londýně pro učitele Margaret Stevensson
  • 1923 – Kniha Dítě v rodině
  • 1929 – Založení AMI – Association Montessori Internationale v Berlíně – organizace má zaštítit, že pedagogika bude zachována čistota a kvalita práce MM, ve 30-tých letech přesun centra AMI do Amsterdamu.
  • 1932 – Kniha Vzdělávání a mír
  • 1936 – Kniha Tajuplné dětství. Ve 30. letech setkání MM s Mussolinim, ale žádný totalitní systém nepodporuje individualitu jednotlivce. Hitler nepodporoval MM pedagogiku, protože děti se nebojí říci, když se jim něco nelíbí, jsou chytré, bystré. Pálí knihy, pobyt v Itálii je pro ni nebezpečný.
  • 1939
    • Až do tohoto roku Činnost v zahraničí – Holandsko
    • Kniha Od dětství k dospívání
    • Nepříznivá politická situace pro MM i v Holandsku, přijímá nabídku a odjíždí do Indie (nucený pobyt), zakládá tréninková centra, dodnes v Indii a Sri Lance velké množství center a škol; Vypuká druhá světová válka, studium vývoje nemluvněte a spolu s Mariem rozpracovávají Kosmickou výchovu – výchovu k míru. (později navržena na Nobelovu cenu v letech 1949, 1950, 1951) Mario byl v Indii s ní jen část pobytu.
  • 1946 – Do tohoto roku zůstává v Asii, potom se vrací do Holandska. Situace v Evropě byla pro MM komplikovaná, neměla nikde domov, Mario a jeho žena ji po válce vzali k sobě do Amsterdamu, později i centrum AMI přestěhováno do Holandska. (Jezdila všude, nikde nebyla doma. Její vnučka říká, že nebylo jednoduché s ní žít, protože hodně cestovala, neměla pas, když ho po ní chtěli, říkala, že žije na Zemi, že je obyvatelka planety Země, že nepotřebuje žádný pas.)
  • 1947 – Přednášky v zahraničí, včetně Indie.
  • 1948
    • Kniha Jak vzdělávat lidský ponteciál
    • Tréninkové centrum pro batolata, Řím
  • 1949
    • Kniha Absorbující mysl (vybavila třídu, pozoruje práci dětí, po 40-ti letech zveřejnila výsledky pozorování chování dětí na různých kontinentech, stěžejní kniha)
    • Kniha Formování člověka
  • 1950 – Čestný doktorát – univerzita Amsterdam
  • 1952 – Umírá na mozkovou mrtvici, těsně před první cestou do Afriky.

O MANDALA MONTESSORI

Vítejte v naší školce Mandala Montessori, která nabízí prostor pro "náhodná" setkávání rodičů s dětmi, prostor pro vzdělávání a klábosení. Nacházíme se v krásném prostředí u Prokopského/Dalejského údolí. V sousedství úžasných historických a památkově chráněných staveb, se u nás budete cítit jako na vesnici, a přesto jen 10 minut od Smíchova, 5 minut z Barrandova, 15 minut z Bráníka, Modřan a samotného centra Prahy.

KONTAKT

Mandala Montessori z.s..

Hlubočepská 1156/38b
152 00 Praha 5


Tel.: +420 722 969 021
E-mail: praha@mandala-montessori.cz E-mail: brno@mandala-montessori.cz


IČ: 044 55 207

NAPIŠTE NÁM